Hláskové změny v období od konce 14 do konce 16 století

Diftongizace ý > ei (ý > ej)
V literárních památkách z konce XIV. stol. se projevuje diftongizace ý > ei (v běžné grafice v > ej). Přiklady změny:

Diftongizace ú > óu (ú > ou)
Blftongizace ú > óu je paralelní s diftongizací ý > ei. Doklady diftongizaci pův. ú se objevují v literárních památkách koncem XIV. stoleti a přibývá jich ve XV.

Monoftongizace ie > í (ie > í)
Diftong ie vznikl z ę (dlouhého ě). Postupně tato i-ová složka nabývá vrchu, až dochází k monoftongizaci ie > í.

Monoftongizace uo -> ú (uo>ů)
Pohybový diftong uo vznikl vydělením labializace před ó, srov. dóm > dͧóm > dúom. Původně v něm převažovala složka druhá o-ová srov. psaní duôm, brzy však nabyla převahy složka první, u-ová srov. psaní zástupúow, bu°h, nakonec došlo k monoftongizaci.
Cely proces zmeny od o k ů
bóh > b ͧ óh > buoh > bu ͦ h> búh (bůh)

Monoftongizace uo -> ú (uo>ů)

Úžení é > í
Staročeské dlouhé é mělo, jak se zdá, výslovnost zavřenou. Zavřený (úzký) charakter pak vedl k změně é v neměkčící í, které se ve výslovnosti ztotožnilo s pův. í nebo s í ze staršího ie.

Změna aj > ej (a au > ou)
Téžeslabičné aj během XV. a XVI. stol. přecházelo v ej. Tato změflf se tradičně označovala jako zpětná přehláska aj > ej. Příklady změny:

Do XV. století přesahují depalatalizační změny u retnic. Po XIV. století se rovněž provedla změna obouretného (bilabiálního) w ve v retozubné.
Ze XIV. století do století XV. přesahují i některé změny disimilační. Z nich je třeba připomenout zejména změnu šč > šť‘ ješče > ješťe, ščestie > šťesťie, ščeňe > šťeňe;
Paralelní je i změna ždž > žd, srov. Ždžár > Ždár.
Po provedení změny šč > št'došlo k depalatalizaci tohoto šť v postavení před souhláskami, srov. ščváti > št'váti > štváti