Letecká navigace

Navigační metody
Srovnávací navigace (orientace)
Navigace výpočtem
Radionavigace
Spojování navigačních metod

Země a síí myšlených čar
Na pólech je Země zploštělá
V rovníkové oblasti má průměr 6378 km, na pólech má průměr 6356 km
Vzhledem k nepatrnému zploštění (Země je rotační elipsoid), považujeme planetu za kouli

Zemská osa a její póly

Síí myšlených čar
Zemská osa – myšlená přímka kolmá k rovníku, kolem které se Země otáčí
Zeměpisné póly – (točny) myšlené body, ve kterých zemská osa protíná
povrch Země
Poledníky – poloviny poledníkové kružnice, která vznikne proložením roviny zemskou osou. Od nultého poledníku je jich na W a E 180, tedy celkem 360. Poledník procházející určitým bodem je místní poledník.
Rovnoběžky – kružnice z rovin proložených kolmo na zemskou osu. Je jich
90 na N a S polokouli, tedy celkem 180.
Rovník – kružnice tvořená rovinou proloženou kolmo k zemské ose. Je to
nejdelší rovnoběžka, měří cca 40000 km. Je nultou rovnoběžkou.

Poledník a rovník

Rovnoběžka

Udávání poloh
Polohou rozumíme bod, nad kterým se v daném okamžiku nacházíme
Udávání polohy názvem místa, nad nímž se nacházíme
– nejběžnější způsob, pokud je k dispozici dostatečně podrobná mapa
Směrem a vzdáleností od pojmenovaného místa
– způsob, pokud jsme mimo v mapě pojmenovaný bod
Pomocí zeměpisných souřadnic
– pomocí čísla poledníku a rovnoběžky ve stupních, minutách a vteřinách v pořadí
zeměpisná šířka (rovnoběžka N nebo S) a zeměpisná délka (poledník W nebo E)
Jiným souřadným systémem nebo kódem
– pomocí čtverců nebo jiných kódů (písmenný, číselný nebo kombinace obou)

Udávání poloh

Velká a malá kružnice
a) Velká kružnice – průsečnice roviny s povrchem, procházející středem Země – nemusí splňovat podmínku kolmosti k ose Země nebo jí procházet

Velká a malá kružnice
b) Malá kružnice – průsečnice roviny s povrchem, neprocházející středem Země – nemusí splňovat podmínku kolmosti k ose Země nebo jí procházet. Jsou to např. všechny rovnoběžky kromě rovníku.

Loxodroma a ortodroma
c) Loxodroma - křivka na povrchu Zeměkoule, která protíná všechny poledníky pod stejným úhlem. Je-li tento úhel 0°nebo 90°, je to kružnice (tedy i rovník a poledníky), je-li úhel > 0° a < 90°, je to spirála.

Loxodroma a ortodroma
d) Ortodroma – nejkratší spojnice dvou míst vedená po zemském povrchu. Je to kratší část velké kružnice, procházející dvěma body, které chceme spojit. Na rozdíl od loxodromy protíná poledníky pod různými úhly (s výjimkou případu, je-li sama součástí rovníku nebo poledníku)

Zobrazení zeměkoule – mapa
Povrch Země
Topografická plocha: Skutečný, holý povrch Země bez objektů (se všemi nerovnostmi včetně hladin moří
Topografická situace: souhrn všech terénních útvarů na topografické ploše (jezera, řeky, sněhové a ledové pláně, lesy, pole, včetně všech lidmi vytvořených objektů = silnice, železnice, města osamocené hrady atd., atd)

Zobrazení zeměkoule – mapa
Mapa a její zkreslení
Mapa je zmenšený rovinný obraz zemského povrchu. Povrch se zobrazuje pomocí projekcí: pravých a
nepravých.
Pravé projekce: kulovitě zakřivený povrch Země se pomocí geometrických metod promítá ze středu Země nebo jiného ohniska (protilehlý pól apod.) na geometrický útvar (rovina, kužel nebo válec).
Nepravé projekce: k přenesení zemského povrchu na rovinu se využívají matematické metody.
Volbou projekcí ovlivňujeme deformace tak, aby mapa alespoň v některých detailech skutečně odpovídala skutečnosti. Rozeznáváme 4 druhy projekcí:
tvarojevné: věrné zobrazení objektů v terénu
úhlojevné: správně zobrazené úhly, ty odpovídají úhlům ve skutečnosti
délkojevné: požadavek, aby měřítko platilo po celé jejich ploše
plochojevné: zachovávají u všech ploch stejný poměr k plochám ve skutečnosti.
Žádná mapa nemůže být současně tvarojevná, úhlojevná, délkojevná a plochojevná. Nám nejvíce vyhovují mapy, které věrně zobrazují topografickou plochu a situaci jejichž zkreslení úhlů a vzdáleností je co nejmenší.

Zobrazení zeměkoule – mapa
Měřítko mapy
Měřítko je poměr mezi vzdáleností na mapě a toutéž vzdáleností ve skutečnosti.
Měřítko mapy lze vyjádřit třemi způsoby:
Poměrem: nejčastější způsob – vzdálenost na mapě : vzdálenost ve skutečnosti
Graficky: úsečky na mapě číselně představují skutečnou vzdálenost
Přirovnáním: přesné přirovnání, např.: 1 cm = 5 km.
Většinou se setkáme s kombinací a) a b):

Zobrazení zeměkoule – mapa
Měření vzdáleností na mapě
Přepočtem: podle měřítka; např. na mapě 1:500 000 naměříme 17 cm; pak
1 cm = 5 km; 17 x 5 = 85 km
Graficky: při měření menších vzdáleností či v letadle pomocí vhodného
pravítka „kalibrovaného“ pro určité měřítko. Vzdálenost čteme rovnou
Pro velmi malé vzdálenosti: pomocí proužku papíru nebo kružítka přímo na grafickém měřítku mapy
Znázornění topografické plochy na mapě
Kótování: nejdůležitější, zpravidla nejvyšší body na mapě se označují kótami.
Jednotky: m nebo ft. Je to vzdálenost od střední hladiny moře (MSL)
Vrstevnice: čáry spojující body se stejnou nadmořskou výškou. Jsou
označeny nadmořskou výškou, jejich hustota dává představu o sklonu terénu
Barvy: Výškové členění je zobrazeno barevně pomocí odstínů použité základní barvy. Světlejší tóny jsou určeny pro malé výšky, tmavé pro velké
Znázornění topografické situace na mapě
Je to znázornění tvarů jako rybníky, řeky, osídlení, komunikace, lesy, pole, význačné stavby, důležité orientační body atd. pomocí smluvených značek. Ty jsou součástí mapové legendy.

Zobrazení zeměkoule – mapa
Měření úhlů na mapách
Toto je jedním ze základních navigačních úkonů. Nejčastěji měříme Traťový úhel (zeměpisný – TUz ) = úhel, který svírá plánovaný nebo letěný směr tratě se směrem zeměpisného severu, který udává daný poledník. Měříme ho ve směru pohybu hodinových ručiček ve stupních od 0°po 360° (hodnota musí být trojmístná, aby se eliminovala chyba interpretace – např. 056, 006, 247 atd.).
Měření Tuz pomocí kruhového úhloměru – málo používané. Střed úhloměru položíme na průsečík tratě s poledníkem tak, aby se hodnota 360°na úhloměru shodovala s poledníkem. Měřený úhel čteme na obvodě úhloměru.
Měření Tuz pomocí navigačního trojúhelníku – častější využití. Střed přepony úhloměru položíme na průsečík čáry tratě s některým poledníkem tak, aby se hrana přepony shodovala s traťovou čárou. Vrchol trojúhelníku směřuje k jihu. Měřený úhel pak čteme na průsečíku poledníku se středem přepony a na stupnici na odvěsně. Odhadem stanovíme který směr je správný (např. 067° a 247°)

Zobrazení zeměkoule – mapa
Měření úhlů na mapách

Zobrazení zeměkoule – mapa
Letecká mapa ICAO – 1:500 000 (Gauss-Krügerova projekce)
Je to příčná válcová matematická projekce, originální členění zobrazuje 2 stupně φ (zem. šířka) a 1 stupeň λ (zem. délka). Výšky jsou ve stopách (ft), baltický systém, vrstevnicový interval je 238 ft (100 m). Lesy zeleně, vodstvo modře, sídliště žlutě.
Komunikace červeně a černě, zvláštní údaje smluvenými značkami. Mapa je
doplněna legendou.

Navigace výpočtem
Základní navigační přístroje: kompas, rychloměr a hodinky. Tuto metodu používají
hlavně motoroví piloti.
Kompas: dodržení směru
Hodinky a rychloměr = čas příletu k význačným orientačním bodům
Tohle však funguje za ideálního počasí. Největším problémem je vítr. Jeho a
směr a rychlost značně komplikuje dodržení původně plánovaného úmyslu.
Oprava se provádí graficky, početně a pomocí speciálních pomůcek.
Navigační výpočty:
výpočty před letem
výpočty za letu

Navigace výpočtem
Navigační pojmy, prvky, zkratky
Výchozí bod tratě – VBT – bod odletu: bod, ze kterého letadlo odlétá na trať.
Koncový bod tratě – KBT – bod v terénu, nad kterým je let ukončen (zpravidla přípravou k přistání, v plachtařině je to bod příletu)
Otočný bod tratě – OBT – bod v terénu, kde trať mění svůj směr (otočný bod)
Trať letu: T – spojnice VBT a KBT nebo VBT, OBT a KBT
Traťový úhel zeměpisný – Tuz – úhel mezi zeměpisným severem a směrem tratě
PTUz a STUz – plánovaný a skutečný Tuz
Kurs zeměpisný – Kz – kurs mezi zeměpisným severem a podélnou osou letadla
(kreslí se jako přímka se dvěma šipkami – kursová přímka)
Kurs magnetický – Km – úhel mezi kursovou přímkou a magnetickým severem
Kurs kompasový – Kk – úhel mezi kursovou přímkou a kompasovým severem
Směr a rychlost větru – U – směr odkud vane a rychlost v km/h.
Rychlý přepočet z údajů od meteorkářů: (m/s x 4) – 10%. Příklad: 10m/s x 4 = 40; 40 – 4 = 36 km/h
To ještě není všechno, vydržte!

Navigace výpočtem
pokračujeme:
Úhel snosu – US – úhel mezi osou letadla (kursovou přímkou ) a tratí. Vane-li vítr
zprava, snáší letadlo doleva = levý snos a naopak.
Úhel větru na trať – ε – úhel sevřený směrem větru a směrem tratě
Přístrojová rychlost – Vpr – indikovaná vzdušná rychlost (rychloměrná rychlost)
Opravená vzdušná rychlost – V (OVR) – rychlost opravená o chybu přístroje
Pravá vzdušná rychlost – Vp (PVR) – rychlost opravená o všechny vlivy prostředí
Traťová rychlost – W (TR) – rychlost letu vůči zemi; rychlost opravená o vliv větru
Výška letu – H – výška vůči terénu, mořské nebo tlakové hladině
Výška letu nad terénem – (AGND) – (relativní výška) většinou odhadnutá
Výška letu nad mořem – (AMSL) – (absolutní výška) podle tlaku QNH
Letové hladiny – lety nad převodní výškou, výškoměr je nastaven na QNE
Čas t, Vzdálenost S (mezi navigačními body), Poloha letounu PL, Vzdušná poloha, Vypočítaní poloha, Zjištěná poloha (fix);

Navigace výpočtem
základní navigační prvky

Navigace výpočtem
grafické řešení navigační úlohy
Pracujeme se třemi skupinami navigačních prvků:
vektor pravé vzdušné rychlosti, vynesený na kurzové přímce
vektor traťové rychlosti, vynesený na trať
vektor větru
Vynášíme je ve směrech, odpovídajících skutečnosti, jako úsečky.

Navigace výpočtem
navigační trojúhelník
150 km/hod, vítr je
Příklad: plánovaný Tuz je 095°, vzdálenost mezi VBT a KBT je 320 km, PVR je 320°/40km.
Řešení: zakroužkujeme VBT, z VBT vztyčíme kolmici značící Nz, od ní vyneseme PTUz 095° a nakreslíme přímku. Na ni ve zvoleném měřítku naneseme vzdálenost 320 km a kroužkem označíme KBT. Z VBT vyneseme pod úhlem 320° směr větru a v tomtéž zvoleném měřítku jeho rychlost za hodinu, tj. 40 km a označíme ji 3.šipkami. Do kružítka vezmeme Vp 150 km/h a z koncového bodu vektoru přetneme obloučkem plánovanou trať. Tento průsečík spojíme s koncovým bodem vektoru větru Z – to je kurs Kz, kterým musíme letět, abychom letěli po plánované trati. S touto spojnicí sestrojíme rovnoběžku z VBT (se dvěma šipkami) stejně dlouhou jako Kz (pomocí kružítka) a odtud pak vedeme další rovnoběžku s větrem U. Kz pak je 083°. Úhel snosu je tedy 12°. Hledaná hodinová rychlost W na trati T je průsečíkem větru U s tratí T. Podle zvoleného měřítka by to mělo být 171 km/h. Celkovou dobu letu bychom zjistili opět graficky pomocí časové přímky. Tu si vyneseme z VBT přibližně pod úhlem 30° od trati T a zvolíme si na ni potřebný počet dílků zobrazující 5 minut.
12. dílek představující hodinu spojíme s vypočítanou hodnotou na traťové úsečce, z KBT vedeme rovnoběžku a na časové ose odečteme celkovou dobu letu.
V plachtařině se však takové úlohy řeší výjimečně, protože přelet s kluzákem ovlivňují hlavně meteorologické
podmínky, délka kroužení, rychlost klouzání atd.

Navigace výpočtem
navigační trojúhelník

Zemský magnetizmus
Magnetická deklinace
Polohy zemských magnetických pólů nejsou shodné s póly zeměpisnými. Dokonce jsou od nich vzdáleny až cca 2000 km. Proto kurs, který nám ukazuje magnetka kompasu není kurs zeměpisný, ale magnetický a ten se liší o deklinaci D. Je to úhel mezi poledníkem a směrem magnetky, čili mezi zeměpisným (Nz) a magnetickým (Nm) severem.

Zemský magnetizmus
Magnetická deklinace na mapě
Izogóny – čáry spojující
stejnou deklinaci.
Čára nulové deklinace
je agóna.
Informace o hodnotách a změnách deklinací jsou navíc zobrazeny na okrajích map.
Východní deklinace je kladná, západní záporná.
Kurs zeměpisný si musíme převést na kurs magnetický. Jak? To je na následujícím
„slidu“.

Zemský magnetizmus
Magnetická deklinace na mapě
Převod provádíme prakticky výlučně matematicky:
je-li deklinace kladná, je Km o tuto deklinaci menší než Kz.
je-li deklinace záporná, je Km o tuto deklinaci větší než Kz.
Čili matematický převod Kz na Km je podle zásady: záporná deklinace se musí
přičíst a kladná odečíst. Trochu zmatek, tak si to napíšeme matematicky:
Km = Kz – ( ± D )
Ještě jednou: východní deklinace je kladná, západní záporná.

Zemský magnetizmus
Deviace kompasu
Letecký kompas neukazuje nikdy přesně. Jeho hodnoty jsou ovlivněny magnetizmem letadla, který odchyluje střelku od správného směru. Odchylka Nk od Nm je deviací kompasu.
Je-li Nk západně od Nm, je deviace západní, čili záporná, je-li
východně, je kladná. Značí se Δk.
Úhel mezi Nk a podélnou osou letadla je Kk a měříme jej od Nk ve směru hodinových ručiček. Pro plachtaře je to opět hodnota orientační, motoroví piloti s ní však počítat musejí.
Deviace se zjišťuje pomocí kompenzace kompasu a provádí se vždy jednou za rok, dále při zásahu do palubní desky letadla a tehdy, když si pilot stěžuje na nespolehlivé údaje kompasu.
Kk = Km – ( ± Δk )
Celková oprava má pak tvar: Kk = Kz - ( ± D ) – ( ± Δk )
Příklad: Kz=280°, D= - 4°, Δk = 7°; Kk = ?
Kk = 280 - (- 4) - (+7) = 280+4-7 = 277°

Trochu zeměpisu