PredMikrobiologie_7_UIS

„Prvoci byli objeveni až po zdokonalení mikroskopu Holanďanem Antonim van Leeuwenhoekem roku 1673. V 18. století byli nazýváni animacula infusoria - „zvířátka z nálevů“. Jejich systematické postavení bylo dlouho nejasné a není uspokojivě vyřešeno ani dnes. V minulosti převládaly dva extrémní názory – prvoci byli považováni buď za larvální stádia neznámých živočichů nebo za „zmenšeniny“
běžných zvířat s příslušnými orgány jako
jsou oči, ústa se zuby, atd.

PRVOCI (Protozoa)
JEDNOBUNĚČNÍ ŽIVOČICHOVÉ
nesourodý kmen nejjednodušších živočichů - známo je více než 70 000 druhů
Dříve se všechny eukaryotické jednobuněčné organismy, tj. živočichové, rostliny i houby řadily do říše PROTISTA
Nyní se k říši Protozoa řadí i slizovky, dyktiostelidy a nádorovky, dříve řazené k houbám.
celosvětový výskyt, mají kosmopolitní rozšíření
žijí volně nebo parazitují
prvoci žijí ve vodě (stačí tenká blanka ve vlhkém
suchozemském prostředí) nebo v tělních tekutinách
Jiných organismů (symbionti, paraziti). Jako spory
či cysty přečkávají v nepříznivých podmínkách a pomocí nich se také šíří.
obsahují kolem 90 % vody, optimální teplota 15-20 °C

Protista
Cílem klasifikace organizmů je vymezení monofyletických taxonů, tj. skupin organizmů, které mají vždy společného předka (příbuzné taxony).
Moderní taxonomie na základě molekulárních analýz rozčlenila organizmů do říší podle genetické příbuznosti. Již dříve vytvořené říše rostlin, hub a živočichů byly zachovány, ale skupiny organizmů dříve označované prvoci a řasy, byly rozděleny do nových říší. Skupina těchto říší (tedy všech kromě rostlin, hub a živočichů) se označuje Protista
Navíc jednotlivé říše se podle příbuznosti rozdělili do pěti superskupin (přiřazených ve schématu vpravo) např. Chromalveolata.

Stylonychia mytilus (0,1-0,3 mm)
Sladkovodní, brakické nebo mořské vody.
• Pro mnohé z nich jsou charakteristické pohybové organely:
bičíky (flagella), brvy (cilie), undulující membrány a
membranely; případně různé typy panožek (pseudopodií).

„Protozoa“ / „Archezoa“
• Jako prvoci - „Protozoa“ - jsou označovány eukaryotní jednobuněčné organismy většinou heterotrofní.
• Potravu (komplexní organické molekuly) přijímají buďto v rozpuštěné formě (osmotrofie) nebo jako pevné částice -detrit, resp. organismy - baktérie, protisty (fagotrofie).
• Existuje řada prvoků (mezi bičíkovci - „Flagellata“), kteří jsou mixotrofní (živí se jak autotrofně tak heterotrofně).
• Mnozí heterotrofní prvoci mají autotrofní endosymbionty.
• Pro praprvoky, kterým chybí řada organel (mitochondrie, chloroplasty, Golgiho aparát, hydrogenosomy, peroxisomy…), byla vytvořena nová říše - „Archezoa“.
peroxisom – organela, v níž jsou lokalisovány mnohé reakce, při nichž vzniká peroxid vodíku (oxidasy), který je zde rychle rozkládán katalasou. V rostlinných peroxisomech probíhá fotorespirace.

stažitelná vakuola
makronukleus
(velké jádro)
mikronukleus
(malé jádro)
pelikula
brvy
potravní vakuola
cytoplazma
buněčná ústa
Paramecium caudatum
stavba těla

ORGANELY
POHYB
panožky, brvy, bičíky, undulující membrány
OCHRANA A OPORA TĚLA
pelikula, schránky, cysty
TRÁVENÍ
buněčná ústa, buněčná řiť, potravní vakuoly
VYLUČOVÁNÍ
pulsující vakuoly
SMYSLY
stigma, neuromotorický aparát

ROZMNOŽOVÁNÍ
NEPOHLAVNÍ
častější způsob rozmnožování
DĚLENÍ
PUČENÍ
SCHIZOGONIE
POHLAVNÍ
slouží jen ke zvýšení životaschopnosti populace
KOPULACE
KONJUGACE

Nepohlavní rozmnožování je rozšířené v několika typech:
binární dělení – buňka sa rozdělí na 2 stejné jedince, a děje se to v podéĺném (Mastigophora) nebo v příčném směru (Ciliophora). Speciálním případem je pučení, kdy se z mateřského jedince oddělují mnohem menší pupeny, které potom dorůstají (Suctoria);
polytomie – rozpad na více jedinců. Vyskytuje se ve dvou variantách: sporogonie a schizogonie (–» Apicomplexa).

Způsoby
nepohlavního
rozmnožování

Pohlavní rozmnožování
Prvoci mají po dobu života haploidní sadu chromozómů (Mastigophora, Apicomplexa), diploidní jsou Opalinata a Ciliophora. V prvém případě dochází k redukci počtu chromozómů při prvém dělení zygoty, ve druhém případě meióza probíhá při vzniku gamet.
Pohlavní rozmnožování má v zásadě 3 varianty:
gametogamie
gamontogamie
autogamie
U dírkonošů a mřížovců probíhá rodozměna (metageneze) - střídání pohlavní a nepohlavní generace.

gametogamie – splývání dvou nezávislých gamet, které mohou být stejné (izogamie) nebo morfologicky odlišené (anizogamie –» Apicomplexa);
gamontogamie – kopulace (jader) gamet předchází spojení celých buněk, nebo aspoň jejich větších částí (Gregarina). Zvláštním případem gamontogamie je konjugace, rozšířená u Ciliophora: Dva jedinci se k sobě přiloží cytostomem a splynou. Makronukleus se rozpustí, mikronukleus se v každé buňce dvakrát po sobě mitoticky dělí, takže vznikají 4 malá jádra. Tři z nich se rozpouštějí, poslední se ještě jednou meioticky dělí na stacionární a migrativní jádro. Migrativní jádra si jedince mezi sebou vymění, vzápětí každé splývá se stacionárním jádrem druhého jedince. Vzniká synkaryon a jedinci se od sebe oddělují. Dost složitým dělením synkaryonu v každém jedinci vznikají 2 makro– a 2 mikronukleusy. Jedinci se ještě jednou rozdělí, takže výsledkem konjugace jsou 4 jedinci;
autogamie – proces samooplodnění jádry, které vznikly v tom samém jedinci (Foraminifera, Heliozoa, zřídka jinde).

PRVOCI (Protozoa)
někteří - celý život jednobuněční, jiní kolonie (po jejich rozdělení jedinci přežívají) nebo vytváří plasmodia (mnohojaderné stadium vzniklé splynutím několika jedinců nebo rozpadem jádra jedince).
ve vývojově nejstarších – bičíkovcích – rostlinná a živočišná říše.
opora a ochrana: pelikula – na povrchu cytoplazmatická membrána
The microscope has been focused to show the topography of the pellicle of Paramecium , a coating secreted over top the animal's cell membrane. The pellicle provides protection, support and movement. Its appearance and rigidity are characteristic for many species (this one is relatively flexible).

PRVOCI (Protozoa)
cysta - klidové stadium, přežívá i úplné vyschnutí, přenášení větrem
pohyb: panožky, bičíky, brvy
Ciliates travel along a spiral path, with the cell rotating along its long axis and the direction of travel resembling a sine wave.

PRVOCI (Protozoa)
vylučování a osmoregulace: pulzující (stažitelná) vakuola se utváří u sladkovodních prvoků (žijí v hypotonickém prostředí, a proto buňka neustále nasává vodu a aby nepraskla plní vodou vakuolu, která je po naplnění vyvržena na povrch, tím je zajištěn stálý osmotický tlak)
Structure of Paramecium, a typical ciliate

PRVOCI (Protozoa)
- trávení: buněčná ústa a buň. řiť (u nálevníků), trávicí vakuola vzniká splynutím fagozómu s lysozomem
smysly: neuromotorický aparát nálevníků koordinuje pohyb brv

Ekologie a význam prvoků
Regulují mnoho životních dějů na Zemi:
jsou významní dekompozitoři jsou důležitou potravou jiných živočichů
někteří jsou parazité
pomáhají trávit potravu jiným živočichům
kontrolují densitu a fyziologickou aktivitu populací prokaryotických organismů

PRVOCI (Protozoa)
Prvoci se vyskytují zejména v půdě a ve vodě
Minimální vlhkost je cca 20 % plné vodní kapacity, jen malá skupinka dokáže žít v půdních pórech vyplněných vodou
při nedostatku vláhy encystují, jiní se zapouzdřují
Nejvíce prvoků žije ve vrstvě 10 – 12 cm a to několik tisíc až milion v gramu půdy, rizosférní půda je osídlena 2 – 3 krát více než půda okolní
V úrodných půdách převládají kořenonožci a nálevnící, v málo úrodných zase améby
Souvisí to se zdroji obživy, většinou jsou to živé nebo mrtvé bakterie, ale také odumřelá organická hmota
Někteří umí rozkládat tuky, sacharidy a bílkoviny, v symbióze s celulolytickými bakteriemi i celulózu
Častá je symbióza améb a nálevníků s jednoduššími řasami, tato symbióza je dědičná

PRVOCI (Protozoa)
Mnozí prvoci se uplatňují při samočištění půdy od choroboplodných bakterií
Vzájemný vztah mezi prvoky a bakteriemi není vždy jen prospěšný pro prvoky – tím že jsou konzumování z mikrobiálního společenství určité druhy selektivně, může dojít k“ozdravení“ populace, podobně mohou být aktivnější mladé buňky přeživších bakterií …
Jde tu v podstatě o osvěžování populací a intenzifikaci mikrobiálních procesů při zachování dynamické rovnováhy v půdním životě
Prvoci se značnou mírou podílejí na eliminaci patogenních bakterií z vody, k čemuž přispívají také antagonistické vztahy mikroflóry
Čistící efekt posuzovaný stupněm mineralizace organických látek ve vodě je v přítomnosti prvoků vyšší

Bacteria in food vesicles of a ciliated protozoan

Detekce a identifikace bakterií (žlutozelená barva) pohlcených do potravních vakuol bičíkovce metodou in situ hybridizace

odhad rychlosti predace prvoků na bakteriích s použitím fluorescenčně značených bakterií
Mixotrofní nálevník s pohlcenými bakteriemi (žlutě označené fluorescenčním barvivem DTAF), červená = chlorofyl

Bičíkovci (modrá barva) přisedlí na koloniální řase (červeně prosvítá chlorofyl) s pohlcenými bakteriemi (žlutá barva)

Význam prvoků v čistírnách odpadních vod
V různých vrstvách biofiltru probíhá sukcese biocenózy charakterizující různé stupně vyčištěné protékající vody.
Obsah rozpuštěných látek, složení odpadních vod, technologické parametry a sezónní vlivy mají dopad na složení biocenózy nárustu (bakterie, houby, Flagellata apochromatica, Ciliata, améby, hlístice, vířníci, máloštětinatci a hmyz).
Z ekologického hlediska se v ekosystému biofiltru ustavují potravní řetězce, v nichž dochází k přesunu energie od jedné formy organismu ke druhé. Trofické úrovně jsou představovány trofickou pyramidou.

Přítokem odpadní vody na filtr se přináší rozpuštěné organické látky, které jsou rozkládány heterotrofními bakteriemi a saprobními prvoky (měňavky, bičíkovci, volně žijící nálevníci), bakterie rozkládají organické látky pomocí exoenzymů vylučovaných do prostředí a saprobní prvoci tyto látky pohlcují.
Na stejné úrovni se vyskytují autotrofní bakterie získávající energii oxidací amoniaku. Další trofickou úrovní jsou holozoičtí prvoci živící se heterotrofními bakteriemi a partikulemi mrtvé organické hmoty.
Na ně navazujícím článkem jsou mnohobuněčné organismy, např. hlístice Nematoda a vířníci Rotatoria, popř. jednobuněčné rournatky Suctoria živící se prvoky a bakteriemi.
Vrchol trofické pyramidy tvoří červi Oligochaeta a hmyz vyskytující se ve všech vývojových stadiích (pro biofiltr je důležité larvální stadium).

(Kmen) Euglenozoa
(Třída) Euglenoidea - krásnoočky
(Třída) Kinetoplastidea - bičivky
(Řád) Bodonida
(Řád) Trypanosomatida - trypanosomy
Euglenoidea: cca 1000 druhů, dva bičíky na přídi, z toho jeden většinou velmi redukován („zdvojená báze bičíku“). Autotrofní (v sladkých a brakických vodách)
i heterotrofní druhy, možný přechod autotrofních jedinců na heterotrofii při ztrátě chloroplastů. Zástupce: Euglena viridis - krásnoočko zelené.
Kinetoplastidea: - bičivky cca. 600 druhů, bakteriofágové, endosymbiotičtí komenzálové a (převážně) paraziti. Typický znak je kinetoplast v blízkosti báze bičíku. Kinetoplast se nachází v jediné, velké mitochondrii.

The structure of Euglena, a flagellated protistan

PRVOCI (Protozoa)
Bičíkovci (fyto- a zooflagellata)
rozmnožují se příčným dělením, před kterým proběhne duplikace bičíkového aparátu
Bičík (flagellum) undulující membrána.
zooflagelaty nemají na rozdíl od fytoflagelat chlorofyl
řád bičivky (Kinetoplastida)
Většina jednohostitelských, některé vícehostitelské (Trypanosoma)
Trypanosoma brucei je skupinou afrických trypanozom, (vektor bodalka tse-tse )

podkmen: BIČÍKOVCI
TRYPANOZOMA SPAVIČNÁ
parazituje hlavně v krvi a míze
původce spavé nemoci
Vyskytuje se u nich antigenní proměnlivost – jednou za asi 10 000 dělení změní gen pro povrchový glykoprotein - imunitní systém tak není schopný proti nim bojovat a vyčerpává se.
- projevuje se hubnutím, slábnutím, malátností, nakažený člověk většinu času prospí a umírá.
přenašečem je bodalka tse-tse

Ochrana je hlavně nepřímá, spočívá
v ochraně před mouchami tse-tse.
podkmen: BIČÍKOVCI
TRYPANOZOMA SPAVIČNÁ

podkmen: BIČÍKOVCI
LAMBLIE STŘEVNÍ
parazituje v tenkém střevu člověka
způsobuje horečnaté záněty a průjmy

PRVOCI (Protozoa)
kmen Parabasala
Anaerobní prvoci větším počtem bičíků
Nemají mitochondrie, místo toho jsou vybaveni hydrogenosomy - kulovitými organelami ohraničenými dvojitou membránu, které mají společný původ s mitochondriemi, ale neobsahují DNA.
Slouží k substrátové fosforylaci (anaerobní produkce ATP).
bičenka poševní (Trichomonas vaginalis): způsobuje trichomonózu (zánět pochvy), muži jsou přenašeči, bičenka se u nich neprojevuje, ale přežívá v močové trubici

podkmen: BIČÍKOVCI
Trichomonas vaginalis
hydrogenosom

hydrogenosomy

PRVOCI (Protozoa)
Kořenonožci (Rhizopoda, Sarcodina)
Někdy bývají s bičíkovci spojeni do jednoho kmene PRAPRVOCI
Jejich buňka je rozdělena na ektoplazmu a endoplazmu. Pelikula je slabá, příp. chybí. V endoplazmě jsou uloženy vakuoly, z ektoplazmy se vytváří panožky (pseudopodie), pomocí nichž se kořenonožci pohybují. převážně mořští, méně sladkovodní nebo půdní prvoci žijí volně nebo parazitují
pohyb a příjem potravy (fagocytóza) pomocí panožek
některé druhy tvoří schránky

PRVOCI (Protozoa)
km. měňavky (Amoebozoa)
Žijí ve vodě, v půdě nebo v organizmech. V lidském střevě můžeme nalézt 7 druhů. Nikdy netvoří schránky.
měňavka velká (A. proteus): náš největší prvok, měří až 1 mm, žije na dně rybníků a louží
m. střevní (Entamoeba coli): v trávicím traktu, komenzál
m. zubní: komenzál v dutině ústní, žije na zubech především starších lidí a zubních protézách, živí se kvasinkami a bakteriemi
m. úplavičná (Entamoeba histolytica) amebózu (měňavkovou úplavici) způsobuje naleptávání stěny střeva, způsobuje průjmy, krvácení ze střev, střevní stěnou se dostává do cév a orgánů (plíce, mozek, játra), může končit smrtí, přenašečem je moucha (nalepují se na ni cysty měňavek, které se z ní dostávají na jídlo) nebo vodou, vyskytuje se po celém světě, nejvíce v rozvojových zemích

An amoeba (Amoeba proteus) using two pseudopods (false feet) to capture Staurastrum brachiatum.

podkmen: KOŘENONOŽCI
mají chitinové schránky se zrnky písku
žijí v detritu
KRYTENKY
ŠTÍTOVKA
ROZLITKA

podkmen: KOŘENONOŽCI
mají schránky z SiO2
žijí v rašeliništích
SLUNIVKY

podkmen: KOŘENONOŽCI
mají schránky z CaCO3
žijí v moři
mají obrovský paleontologický význam
DÍRKONOŠCI

podkmen: KOŘENONOŽCI
DÍRKONOŠCI
mnozí dírkonošci mají
horninotvorný význam
po odumření vznikly
z jejich schránek vápence

podkmen: KOŘENONOŽCI
mají schránky z SiO2 a chitinu
žijí v moři
MŘÍŽOVCI

podkmen: KOŘENONOŽCI
fakultativní parazit
obývá tropy nebo vyhřívané bazény
původce smrtelného zánětu mozku
NAEGLERIA FOWLERI

Žijí volně v přírodě. Za určitých podmínek (např. kontakt s oslabeným hostitelem) mohou přejít k parazitickému způsobu života. Přítomnost hostitele však pro jejich vývoj není nutná. Mohou často způsobovat velmi závažná onemocnění.
Příklady : améby rodů Naegleria a Acanthamoeba (žijí v půdě a vodě, při infekci člověka způsobují amébovou meningoencefalitidu s velmi těžkým, většinou smrtelným průběhem)

PRVOCI (Protozoa)
Třída Haematozoea – krvinkovky
Plasmodium – plasmodium (zimnička)
Původce malárie, přenašečem je komár Anopheles (slinné žlázy). Způsobují rozpad erytrocytů (horečka). Člověk je mezihostitel, komár definitivní hostitel

Přírodní antimalarikum - chinin

PRVOCI (Protozoa)
Kmen Ciliophora - obrvení
Asi 8 tis. druhů. Nejvýše organizovaní prvoci.
K pohybu slouží cilie vyrůstající z bazální struktury
Výživa: Potrava přijímána většinou fagocytózou.
Získávání potravy: filtrací, lovem
Zvláštní místo mají obrvení v bachoru přežvýkavců

žijí v bachoru přežvýkavců
pomáhají trávit celulózu
BACHOŘCI
kmen: NÁLEVNÍCI

''Entodinium'' protozoan undergoing early stage division. Ranging in length from 35 micrometers to 95 micrometers, they are the smallest protozoa in the rumen.

Isotricha intestinalis, a protozoan distinguished by its mouth position. This protozoan can be up to 200 micrometers long, making it the largest in the rumen.

The protozoan Ophryoscolex spp. has a unique and complex cell structure. With an average length of 185 micrometers, it is one of the largest in the cow’s rumen.

Odd. MYXOMYCOTA - hlenky
skupina protozoálních organismů houbového charakteru, nevytvářejí podhoubí
stélka:
pohyblivé jednojaderné haploidní myxaméby nebo myxomonády se dvěma hladkými bičíky
splýváním vznikají těsné shluky améb – pseudoplasmodia na nich se může tvořit sorokarp, nebo mnohojaderné slizovité útvary – plasmodia, které se za určitých podmínek přemění ve fruktifikační útvar – sporokarp
buněčná stěna:
vytváří se pouze u sporokarpu a výtrusů, zpevněna celulózou
rozmnožování:
splývání myxaméb příp. myxomonád v plasmodium, ve sporokarpu dochází k meioze a tvorbě spor
výskyt, ekologie:
celosvětově rozšířené, cca 700 druhů
fruktifikují hlavně ve vlhčích a teplejších obdobích roku; na tlejícím dřevě, listí nebo odumřelých lodyhách bylin

Lycogala epidendrum
Lycogala epidendrum - Vlčí mléko obecné
aethalia, běžně na dřevě

Myxomycetes - Hlenky
plasmodia

Myxomycetes - Hlenky
plasmodia přeměňující se ve sporangia

Odd. PLASMODIOPHORA (nádorovky)
silně specializovaná skupina obligátních endoparazitů, podobně jako hlenky byly dříve řazené k houbám. Někdy se řadí do spec. říše Rhizaria
stélka:
vegetativní mnohojaderné útvary tzv. paraplazmodia, ale nevznikají splýváním menších plazmodií jako u hlenek
chybí stadium myxaméby
buněčná stěna:
tvoří se u cyst či sporangií, hlavní složkou je chitin, chybí celulóza, netvoří se sporokarpy (možná adaptace na obligátní parazitismus)

zdroj nákazy - odpočívající výtrusy vpůdě - přežijí několik let (vyklíčí v zoospory)
systém:
Plasmodiophora brassicae - Nádorovka kapustová
Patří mezi parazity zahradních rostlin z oddělení. Tento druh napadá kořeny brukvovitých rostlin, kde se tvoří různé nádorky.

kmen: VÝTRUSOVCI
výhradně endoparazité
původci těžkých onemocnění člověka a živočichů
ve svém vývojovém cyklu střídají
hostitele i způsoby rozmnožování, častá je schizogonie
vytvářejí nepohyblivé cysty
Alespoň po část životního cyklu jsou intracelulárními
parazity bezobratlých i obratlovců.

způsobuje kokcidiózu u králíků a zajíců,
která se projevuje hnisavými záněty jater
cysty se uvolňují s trusem a způsobují nákazu
dalších jedinců
KOKCIDIE JATERNÍ
kmen: VÝTRUSOVCI

původce toxoplazmózy
více hostitelů pohlavní fáze v kočkovitých šelmách
nepohlavní fáze v ptácích, savcích
včetně člověka
nebezpečná pro těhotné ženy může, způsobit mentální
poškození plodu nebo i potrat.
TOXOPLASMA GONDII
kmen: VÝTRUSOVCI

PRVOCI (Protozoa)
Výtrusovci (Apicomplexa)
toxoplazma (Toxoplasma gondii): kokcidie, obligátní intracelulární jednobuněčný parazit, konečným hostitelem jsou kočky, mezihostitel je jakýkoli teplokrevný obratlovec.
Je nejhojnějším a nejrozšířenějším parazitem (v ČR je prevalence 30 %, ve Francii dokonce 80 %). Člověk se nakazí pozřením tkáňové cysty v nedokonale upraveném mase nebo oocystami od koček.
Projeví se akutní toxoplazmóza, podobná velmi mírné chřipce - bolest kloubů, otok uzlin, horečka, asi po 14 dnech odezní.
Vážné následky může mít toxoplazmóza u osob s poruchami imunity (u pacientů s AIDS, nebo při podávání imunosupresiv apod). V případě infekce matky v těhotenství může dojít k závažným poškozením plodu. Po akutní fázi - fáze chronická - člověk zůstává nakažen cystami po celý život, díky silné imunitní odpovědi nemůže být znovu nakažen, proto už nemůže prodělat akutní fázi.

Etologické (behaviorální) adaptace
specifické typy chování umožňující nalezení svého hostitele a dosažení vhodného místa v jeho organismu
manipulace chování hostitele umožňující další rozšíření parazita
složité vývojové cykly (větší počet vývojových stádií, střídání hostitelů během vývoje, střídání klidových a pohyblivých vývojových stádií atd.)
vysoký reprodukční potenciál (většina parazitů jsou
r-stratégové)
možnost asexuálního rozmnožování (pouze u některých parazitů)
Reprodukční adaptace

K-stratégové produkují zpravidla menší počet potomstva, které je však po fyziologické a anatomické stránce velmi dobře vyvinuto a je schopno se do jisté míry přizpůsobit změnám prostředí.
r-stratégové produkují větší počet potomstva, které má většinou jednodušší tělesnou stavbu a těžko se přizpůsobuje změnám prostředí. Populace r-stratégů mají vysokou růstovou rychlost, větší část potomstva však zpravidla umírá. K r-stratégům patří naprostá většina parazitů.
K- a r-strategie

Manipulační aktivita
parazit (mikroorganismus) ovlivňuje chování svého hostitele tak, aby se mohl lépe šířit.
Případná manipulace bude zaměřena na takový typ chování, který bude zvyšovat pravděpodobnost transmise (přenosu a rozšíření parazita).
Tato působení může vést často k poruchám psychiky nebo změny chování hostitele z řad živočichů včetně člověka.

Manipulační aktivita
Předpokládá se např. u některých pohlavně přenosných parazitů (bakterie Neisseria gonorrhoeae, původce kapavky), kteří svým působením zvyšují sexuální apetenci svého hostitele.
Manipulační aktivitu vyvíjí pravděpodobně jeden z nejrozšířenějších parazitů – prvok Toxoplasma gondii. Podle některých předpokladů se jeho vliv může projevit i změnou psychiky infikované osoby.
U infikovaných jedinců se objevují například zpomalené reakce a změny v osobnostních kategoriích, jako je agresivita, pasivita, míra superega atd., které mohou mít dopad na život jedince.
Např. komáři rodu Anopheles, infikovaní prvoky Plasmodium spp. způsobující malárii, sají signifikantně častěji oproti neinfikovaným komárům, čímž zvyšují pravděpodobnost přenosu parazita na teplokrevné živočichy včetně člověka.
Změny v chování u jedinců napadených parazity byly zaznamenány i u různých druhů hmyzu (např. mravenců napadených plísněmi) či ryb.

Říše: Chromista
Říše Chromista zahrnuje fotosyntetizující i nefotosyntetizující organismy, jednobuněčné i mnohobuněčné organismy, žijící ve vodě i v půdě. Získaly plastidy endosymbiózou. Najdeme mezi nimi i parazity. Na rozdíl od hub je buněčná stěna zpevněna celulózou.
Kmen (Odd.) Oomycota
Tř. Oomycetes
Podtř. Saprolegniomycetidae
ř. Saprolegniales
Podtř. Peronosporomycetidae
ř. Leptomitales
ř. Lagenidiales
ř. Pythiales
ř. Peronosporales

Odd. OOMYCOTA
Nepohlavně se rozmnožují pomocí dvoubičíkatých zoospor vznikajících ve sporangiích. Pohlavní rozmnožování probíhá pomocí splynutí samičí pohlavní buňky oosféry, které se tvoří v oogoniu se samčími jádry, které se tvoří v samčím pohlavním orgánu anteridiu za vzniku oospory.
stélka:
u většiny zástupců nepřehrádkované větvené mycelium,
parazitické druhy vytvářejí na myceliu haustoria,
vnitrobuněční parazité mají amorfní stélku bez buněčné stěny
buněčná stěna:
obsahuje fibrilární celulózu a amorfní polyglukany
protoplast:
cenocytický, mnohojaderný
nepohlavní rozmnožování:
zoospory (2 bičíky) nebo aplanospory
(u Peronosporales přeměna zoosporangia na monosporické sporangium – konidie - klíčí přímo hyfou)
tlustostěnné nepohyblivé chlamydospory

výskyt, ekologie:
saprofyté nebo parazité, primitivnější typy ve vodním nebo vlhkém prostředí (půda), nejodvozenější Peronosporales na nadzemních částech suchozemských rostlin
evoluční znaky spojené s přechodem z vody na souš: omezení pohyblivých stadií, přechod od saprofytismu k obligátnímu parazitismu
Zástupci:
Peronospora destructor Plíseň cibulová

Phytophthora infestans - Plíseň bramborová - příznaky plísně na listu rajčete

Phytophthora infestans - Plíseň bramborová - sporangiofor P. infestans

Plasmopara viticola - Vřetenatka révová
chlorózy na listech vinné révy a sporulace vřetenatky na listech vinné révy

Plasmopara viticola - Vřetenatka révová
sporulace vřetenatky na listech vinné rév + konidiofor P. viticola

Pseudoperonospora cubensis - Plíseň okurková
příznaky plísně okurkové na listech

Pseudoperonospora cubensis - Plíseň okurková
detail sporulace plísně okurkové na listech

Pseudoperonospora cubensis - Plíseň okurková
konidiofor P. cubensis

Pythium, jeden z původců tzv.padání klíčících rostlin

hyperparazitismus
Pythium oligandrum, který parazituje na plísních, se využivá k "čištění půdy" nebo při léčbě kožních chorob
Ve spojitosti s druhem Pythium oligandrum je třeba zmínit pojem hyperparazitismus (jedná se o parazitismus na parazitovi), kdy tento druh, který je mykoparazitem proniká svými vlákny do buněk parazita (plísně nebo kvasinky) a čerpá z něho pro svoji výživu potřebné látky. Na podkladě výživové a prostorové kompetice tak vytlačuje z prostoru patogenní houby. Je součástí přípravků na ochranu rostlin např. Polyversum. P. oligandrum je možno využít i v lékařství. Podstatou účinnosti je produkce aktivních enzymů a parazitování na plísňových chorobách. Po vyčerpání parazita mizí z této niky (např. lidské tělo není pro něho přirozené prostředí a není schopen se v tomto prostředí adaptovat), tím uvolňuje prostor pro znovuosídlení tzv. normální nativní mikroflorou.

kmen: Chromophyta (PHAEOPHYCEAE ) HNĚDÉ ŘASY
Patří sem třídy:
Zlativky
Rozsivky - křemelina
hornina ze stmelených schránek druhohorních a třetihorních rozsivek
využití pro výrobu skla, filtrů, izolačních hmot apod.

Chaluhy
hnědé řasy žijící v mělkých mořích a brakických vodách, nejvýznamnější skupina mořských makrofyt, dominující v chladných mořích,v mořích osidlují litorální (příbojovou) a sublitorální zónu; hloubka jejich výskytu závisí na osvětlení, ale nikdy ne pod 50 m nejstarší nálezy hnědých řas pocházejí ze siluru/devonu (320 mil. let)
využití: v zemědělství, stélky vyvržené na břeh v severní Evropě - krmivo pro ovce, hnojivo, palivo
pokrm ve východní Asii a v Rusku
("morskaja kapusta" - Laminaria)
algináty – soli kys. algové (výroba hlavně v USA) - potravinářství, stabilizace pokrmů, imobilizace kvasinek aj. biotechnologicky využívaných mikroorganismů (jejich zabudování do alginátů) => velký kvasný povrch

Říše Plantae (rostliny)
Do této říše řadíme jednobuněčné nebo vícebuněčné fotoautotrofní eukaryotické organismy obsahující chloroplasty se dvěma membránami. Do mikroorganismů můžeme zahrnout z této říše řasy.

ŘASY (Algae)
Řasy (Algae) jsou jednobuněčné nebo vícebuněčné, většinou fotoautotrofní organismy mikroskopických až makroskopických rozměrů. Najdeme je především ve sladkých i slaných vodách, v půdě, ale i na jiných pevných površích.
Kromě mitózy je u řas vyvinuta meioza a pravé pohlavní rozmnožování, objevuje se také střídání haplo- a diplofáze, vedoucí až ke střídání generací (rodozměně), ta může být izomorfická, kdy se sporofyt a gametofyt neliší nebo heteromorfická, kde je sporofyt a gametofyt odlišný, často jedna z fází výrazně převažuje a druhá je redukována.
protoplast kryt plasmalemou + polysacharidovou buněčnou stěnou
jádro eukaryotického typu: jaderná membrána, jadérko, lineární molekuly DNA
mitóza: rozchod chromosomů zajišťuje mitotické vřeténko
- vyvinuta meioza a pravé pohlavní rozmnožování => umožnění střídání haplo- a diplofáze, vedoucí až ke střídání generací
diktyosomy (transport látek), vakuoly (zejména osmoregulace)
bičíky s mikrotubulární strukturou (bazální tělíska bývají spojena s centriolou při dělení)
autonomní organely - mitochondrie, chromatofory: vlastní DNA, 70S ribosomy

ŘASY (Algae)
Řasy jsou jako fotoautotrofové významnými producenty organické hmoty a kyslíku. Ve vodních systémech tak ovlivňují vlastnosti vody (průhlednost, zakalení, množství rozpustného kyslíku). Jsou důležitou složkou planktonu (fytoplankton). Mohou se však stát součástí vodního květu.
Množství organické hmoty tvoří i v půdě, která je zdrojem energie i uhlíku pro bakterie a houby pro tvorbu humusu.
Půdní řasy vylučují velké množství slizových látek a tím napomáhají stmelovat půdní částečky do agregátů, důležité pro půdní strukturu. Obohacují půdní póry o kyslík a umožňují tak rychlejší mineralizaci.
Řasy se využívají též ke konzumaci či zkrmování a je využíváno řady látek z řas získávaných (např. agar).
Některé řasy mohou v budoucnu sehrát důležitou roli při jejich využití jako energetického zdroje. Jedna z možností je využití autotrofní produkce biomasy řas ke spalování nebo jako substrátu pro metanogenní archebakterie k výrobě bioplynu.
Nové možnosti by mohly vyplývat ze schopnosti některých řas (Chlamydomonas reinhardtii) při nedostatku kyslíku a síry po nějakou dobu jejich života produkovat H2. Vodíku by se dalo využít jako náhražky fosilních paliv (např. v palivových článcích).

rozmnožování vegetativní: oddělované buňky nebo úlomky stélek
nepohlavní: mitospory (plano (pohyblivé) - nebo aplanospory), vyvíjejí se přeměnou vegetativních buněk nebo ve sporangiích
pohlavní: redukční dělení, tvorba gamet, plasmogamie, karyogamie
gametogamie:
izogamie - splývání dvou velikostí a tvarem stejných gamet, anizogamie - splývání dvou nestejných gamet,
oogamie - oplození samičí buňky samčí buňkou
somatogamie - splývání protoplastů somatických buněk

ŘASY (Algae)
životní cykly:
haplobiotický - jediná diploidní buňka je zygota, při jejím klíčení probíhá redukční dělení a celý zbytek cyklu probíhá v haplofázi
diplobiotický - jediné haploidní buňky jsou gamety, celý zbytek cyklu probíhá v diplofázi
haplo-diplobiotický - střídání různě dlouhých období haploidní a diploidní fáze
poslední případ bývá spojen s rodozměnou (metagenezí) neboli střídáním generací - haploidního gametofytu a diploidního sporofytu
rodozměna izomorfická - sporofyt a gametofyt se neliší;
rodozměna heteromorfická - jsou odlišné, často jedna z fází výrazně převažuje a druhá je redukována

ŘASY (Algae)
stavba stélky řas: je možno odlišit několik typů
kokální - jednobuněčná, jednojaderná, s pevnou buněčnou stěnou monadoidní (bičíkatá) - jednobuněční, jednojaderní bičíkovci, 1 nebo více bičíků
rhizopodová (měňavkovitá) - jednobuněčná, jedno- nebo vícejaderná, tvoří panožky
kapsální (gloeomorfní) - odvozena od monadoidní, 1-jaderná, buněčná stěna tvořena slizem, někdy přítomny pseudocilie (nepohyblivé bičíky)
trichální (vláknitá) - mnohobuněčná, s 1-jadernými buňkami (obvykle propojeny plasmodesmy); pokud se větví, jsou všechny větve stejnocenné
heterotrichální - odvozena od předchozí, ale je zde morfologické i funkční rozlišení hlavních a vedlejších větví

ŘASY (Algae)
pletivná (pseudoparenchymatická) - odvozena od trich. nebo heterotrich., diferenciace na rhizoidy, kauloid, fyloidy
sifonální (trubicovitá) - vakovitá nebo vláknitá, mnohojaderná, vegetativní stélka bez přehrádek, přehrádky oddělují pouze reprodukční struktury
sifonokladální - jako předchozí, ale dělena na více mnohojaderných buněk; jaderné dělení nezávislé na buněčném
zelené řasy obsahují chlorofyl a a chlorofyl b, který je někdy překrytý žlutým xanthofylem
Asimilačním produktem je škrob (jako u vyšších rostlin)
Příkladem suchozemské řasy je Pleurococcus, pokrývající severní stranu kůry stromů
Cladophora vytváří v mírně tekoucí vodě tzv. žabí vlas

Pleurococcus vulgaris

Cladophora

ŘASY (Algae)
RHODOPHYTA - RUDUCHY
stélka jednobuněčná (kokální),
heterotrichální nebo jednovrstevná listovitá;
nikdy se netvoří pravá pletivná stélka
neexistují u této skupiny žádná bičíkatá stadia
buňky ruduch mají jediné jádro;
Některé červené řasy, které obsahují kromě celulózy a pektinu i gelové sírany polysacharidů - agar na přípravu tuhých živných půd
výskyt, ekologie: většinou mořské řasy, asi 4000 druhů (dominantní skupina mezi mořskými makrofyty,
díky fykoerythrinu a možnosti využívat modrozelené spetrum světla pronikají do větší hloubky než jiné řasy (až 180 m)
preferují prudčeji tekoucí vody - menší kompetice jiných řas, snazší přívod živin a kyslíku